Seznam bodů

Pojetí svatosti, kterou po nás Bůh požaduje, je určeno těmito třemi body:

Svatá neústupnost, svaté naléhání a svatá bezostyšnost.

Svatá bezostyšnost je jedna věc; světská drzost je něco zcela jiného.

Svatá bezostyšnost je význačným rysem „života dětství“. Malé dítě si nedělá starosti o nic. — Jeho slabosti, jeho přirozené slabosti se projevují s úplnou prostotou, ačkoli je všichni pozorují…

Tato bezostyšnost, přenesená do nadpřirozeného života, vede k tomuto úsudku: chvála, opovržení…: úcta, výsměch…: čest, hanba…: zdraví, nemoc…: bohatství, chudoba…: krása, ošklivost…

Dobře; a… co na tom záleží?

Směj se směšnostem. — Pohrdej tím, co tomu řeknou lidé. Dívej se na Boha a pociťuj ho v sobě i ve svém okolí.

Tak nakonec získáš svatou bezostyšnost, kterou potřebuješ, abys měl jemnost křesťanského kavalíra. Jaký to paradox!

Máš-li tu svatou bezostyšnost, jak to, že ti záleží na tom, „co na to lidé řekli“ nebo „co na to řeknou“?

Přesvědč se, že není směšný ten, kdo dělá to, co je nejlepší.

Člověk… kavalír, který by dělal ústupky, by Ježíše znovu odsoudil na smrt.

Ústupnost je jisté znamení, že člověk nemá pravdu. — Když nějaký člověk dělá ústupky ve věci ideálu, cti nebo víry, je to… člověk bez ideálu, bez cti a bez víry.

Onen Boží muž, otužilý v boji, uvažoval takto: Že neustupuji? Ovšem!: protože jsem přesvědčen o pravdivosti svého ideálu. Zato Vy ustupujete snadno: zdá se vám, že dva a dva je tři a půl? — Ne?… ani z přátelství byste neustoupil kvůli takové maličkosti?

— Takže jste se poprvé přesvědčil, že máte pravdu…, a pak jste tedy přešel na mou stranu.

Svatá nesmlouvavost není bezohlednost.

Buď nesmlouvavý v doktríně a v jednání. — Ale ve způsobech buď jemný. — Buď jako ocelový palcát v měkkém pouzdře.

Buď nesmlouvavý, ale nebuď tvrdošíjný.

Nesmlouvavost není nesmlouvavost bez přívlastků, je to „svatá nesmlouvavost“.

Nezapomínejme, že existuje také „svaté naléhání“.