Seznam bodů

Musíme být přesvědčeni, že Bůh je neustále v naší blízkosti. — Žijeme tak, jako kdyby Pán byl daleko, tam kde svítí hvězdy, a zapomínáme, že je také neustále po našem boku.

A je zde jako milující Otec — miluje každého z nás více, než všechny matky světa mohou milovat své děti —, pomáhá nám, dává nám vnuknutí, žehná… a odpouští.

Kolikrát jsme rozjasnili tváře svých rodičů poté, co jsme provedli nějakou rošťárnu, větou: už to nikdy neudělám! — A možná jsme to ještě ten samý den provedli znovu… A náš otec nás napomínal s předstíranou přísností v hlase a s vážnou tváří…, ačkoli ve svém srdci byl pohnut, znaje naše slabosti a mysle si: chudáček, jak se snaží chovat se dobře!

Je třeba, abychom byli naplněni a prostoupeni myšlenkou, že Pán je Otec, náš Otec, který je s námi a zároveň i na nebesích.

Hle, jak milosrdná je Boží spravedlnost! — Protože ty, kdo přiznali svoji vinu, lidské soudy trestají: a Boží soud jim odpouští.

Požehnaná buď svátost pokání!

Bolí tě nedostatky lásky tvého bližního k tobě. Ale jak musí Boha bolet nedostatky tvé lásky — Lásky — k němu!

Jsi-li tak ubohý, jak se můžeš divit, že také ostatní mají své ubohosti?

Snaž se, je-li toho zapotřebí, abys vždycky ihned odpouštěl těm, kdo tě urážejí, protože i ta sebevětší újma nebo urážka, kterou od nich můžeš utržit, není ničím v porovnání s tím, co ti Bůh odpustil.

Souhlas: tato osoba se k tobě zachovala špatně. — Ale nechoval ses ty vůči Bohu ještě hůře?

Jazyky se rozvázaly a ty jsi zakusil urážky, které tě zranily tím víc, že jsi je nečekal.

Tvá nadpřirozená reakce musí být odpuštění — a dokonce žádat o odpuštění — a využít této zkušenosti k tomu, aby ses odpoutal od tvorstva.

Tato ztráta odvahy způsobená opakovaným nedostatkem velkorysosti, tvé pády, tvá couvnutí — možná pouze zdánlivá — tě často vedou k dojmu, že jsi rozbil něco velmi cenného (své posvěcení).

Netrap se: přenes do nadpřirozeného života tento jednoduchý postup, který prosté děti používají k řešení podobného problému.

Rozbily — téměř vždy z nešikovnosti — nějaký předmět, kterého si jejich otec velice vážil. — Je jim to líto, možná pláčou, ale jdou hledat útěchu u majitele rozbité věci…, a otec zapomíná na hodnotu — ač byla velká — rozbitého předmětu a plný něžnosti nejen že odpouští, ale konejší a povzbuzuje maličkého. — Uč se.