Seznam bodů

Řeknu ti, jaké jsou poklady člověka na zemi, abys je nepropásl: hlad, žízeň, horko, zima, bolest, potupa, chudoba, samota, zrada, pomluva, vězení…

Radost nás, ubohých smrtelníků, zanechává vždycky hořkou příchuť, i kdyby byla založena na nadpřirozené pohnutce. — Co sis myslel? — Tady na zemi je bolest solí našeho života.

Požehnaná budiž bolest. — Milovaná budiž bolest. — Posvěcená budiž bolest… Oslavená budiž bolest!

Ježíš trpí, aby naplnil vůli Otce… A ty, který chceš také vykonávat přesvatou Boží vůli, následuje Mistra, můžeš si naříkat, že tvým společníkem na cestě je utrpení?

Chci, abys byl na zemi šťastný. — A šťastný nebudeš, neztratíš-li ten strach z bolesti. Protože dokud „putujeme“, právě v bolesti spočívá naše štěstí.

Když víš, že tyto bolesti — tělesné nebo duševní — znamenají očišťování a zásluhy, žehnej jim!

Ta rána bolí. — Ale už se hojí: buď důsledný v plnění svých předsevzetí. A ta bolest se brzy stane radostným pokojem.

Nezapomeň, že bolest je prubířským kamenem lásky.

Když přijde utrpení, opovržení…, kříž, musíš uvažovat: co je to všechno proti tomu, co si zasloužím?

Trpíš… a nechceš si stěžovat. — Nevadí, že si stěžuješ — je to přirozená reakce našeho ubohého těla —, pokud tvá vůle chce, nyní a vždycky, to, co chce Bůh.

Pokud máš „život dětství“, jako dítě, měl bys být duchovně mlsný. — Vzpomeň si, jako tvoji vrstevníci, na dobré věci, které má schované tvoje Matka.

A toto mnohokrát denně. — Je to otázka chvilky… Maria… Ježíši… svatostánek… přijímání… láska… utrpení… duše v očistci… ti, kdo bojují: papež, kněží… věřící… tvoje duše… duše tvých milých… andělé strážní… hříšníci…