Seznam bodů

Nebeské království se podobá hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Jistě ten příběh znáte. Ten člověk se vrací několikrát během dne na tržiště, aby najal dělníky. Jedni byli povoláni časně zrána, jiní skoro navečer.

Všichni dostávají jeden denár: mzdu, kterou jsem ti slíbil, tj. můj obraz a mou podobu. Na denáru je totiž vyražena podobizna krále. Boží milosrdenství totiž volá každého tak, aby to nejlépe odpovídalo jeho osobním poměrům, protože chce, aby všichni lidé byli spaseni.

Ale my jsme se narodili jako křesťané, byli jsme vychováni ve víře a Pán si nás jasně vyvolil. To je skutečnost. A tak, když budete cítit, že jste voláni, i když na poslední chvíli, budete moci postávat na tržišti a opalovat se jako mnoho oněch dělníků, kteří měli dost času?

My bychom neměli mít dost času, ani vteřiny ne, a to nepřeháním. Práce je všude hodně, svět je velký a miliony lidí dosud neslyšely o Kristově učení. Obracím se proto na každého z vás. Máš—li dost času, přemýšlej: je možné, že žiješ vlažně; nebo jsi v nadpřirozeném smyslu invalida. Nehýbáš se, stojíš, jsi neplodný, nerozvíjíš všechno to dobré, co bys měl předávat svým bližním, ve svém prostředí, ve své práci, ve své rodině.

Když budeme rozjímat o duchovním smyslu tohoto textu sv. Pavla, pochopíme, že není jiné pomoci, než abychom pracovali ve službě všem duším. Cokoli jiného by bylo sobectvím. Když se s pokorou zamyslíme nad svým životem, jasně uvidíme, že kromě milosti víry nám Pán dal i jisté nadání, určitě dobré vlastnosti. Každý z nás je originál, nikdo není ničí kopií: nás Pán nás stvořil po jednom a rozdělil mezi své děti různé množství dobrých vlastností. Toto nadání, tyto dobré vlastnosti máme dít do služeb všem lidem: musíme těchto Božích darů používat jako nástrojů, které pomáhají i ostatním lidem najít Krista.

Nemyslete si, že toto úsilí je jen jakýmsi ozdobným přívěskem, který by jako nějaký filigrán zdobil náš křesťanský život. Když se kvas nepoužívá ke kvašení, zkazí se. Kvas se může ztratit v těstě, jež nakypří, může se ale ztratit proto, že se zkazí v jakési hrobce neužitečnosti a sobectví. Když se snažíme, aby i ostatní lidé poznali Boha, neprokazujeme tím Bohu žádnou milost: Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal (1 Kor 9,16).

Rybolov

Neustále káži o této nadpřirozené i lidské schopnosti, kterou náš Otec Bůh vkládá do rukou svých dětí: schopnost mít účast na Kristově vykupitelském díle. Jsem rád, když toto učení nacházím i v textech církevních otců. Sv. Řehoř Veliký píše: Křesťané odstraňují hady, když vykořeňují nabádáním k dobrému zlo ze srdcí druhých lidí … Používáme vkládání rukou na nemocné, když si všimneme, že náš bližní polevuje v konání dobra, a nabídneme mu nejrozmanitějším způsobem pomoc a posílíme ho vlastním příkladem. Tyto zázraky jsou o to větší, že k nim dochází v duchovní oblasti, že přinášejí život ne tělu, ale duši. I vy, budete-li mít víru, budete s Boží pomocí takové zázraky konat.

Bůh si přeje, aby všichni lidé došli spásy. To je určitá výzva i zodpovědnost, která leží na každém z nás. Církev není útočištěm pro několik privilegovaných. Copak je církví jen nepatrná část světa? Církví je celý svět. Toto píše sv. Augustin a dodává: Ať půjdeš kamkoli, najdeš tam Krista. Dostal jsi za dědictví všechny končiny země, pojď, vládni nad nimi se mnou. Vzpomínáte si, jak to bylo s těmi sítěmi? Byly plné, až přetékaly, víc ryb se už do nich nevešlo. Bůh toužebně očekává, že se jeho dům naplní (srov. Lk 14,25), je to Otec, a má rád své děti u sebe.

Apoštolát v každodenním životě