Seznam bodů

Snažíš se už o upřímné předsevzetí? Pros, Pána, aby ti pro svou lásku pomohl litovat, abys to všeho přirozeně nalil očistný olej umrtvování, aby ses dokázal nezištně vydávat v neokázalé, tiché službě, jako hořící lampička před svatostánkem. A kdybys nevěděl, jak teď konkrétně odpovědět na výzvy Pána, který klepe na tvé srdce, dobře mě poslouchej.

Pokání znamená přesné plnění časového rozvrhu práce, který sis stanovil, i když se tělo brání nebo myšlenky se snaží uniknout do fantastického snění. Pokání znamená vstávat včas. A také nenechávat bez vážného důvodu na později to, co je pro tebe obtížnější nebo co tě stojí více námahy.

Pokání spočívá v tom, že dokážeš sladit své povinnosti vůči Bohu, bližním i vůči sobě. že budeš sám k sobě náročný, abys našel čas, který každá věc vyžaduje. Konáš pokání, když se s láskou modlíš všechny své modlitby, přesto že jsi unavený, otrávený nebo lhostejný.

Pokání znamená jednat vždy nanejvýš laskavě s druhými lidmi, hlavně s našimi nejbližšími. Znamená to věnovat se s maximálním taktem trpícím, nemocným a strádajícím. Znamená trpělivě hovořit s lidmi otravnými a nudnými. Znamená přerušit nebo změnit svůj program, když by to vyžadovaly okolnosti, zvláště dobré a spravedlivé zájmy druhých.

Pokání spočívá v tom, že budeš v dobré náladě snášet spoustu drobných nepříjemností pracovního dne, v tom, že nezanecháš práce, i když tě opustilo počáteční nadšení, v tom, že budeš jíst všechno, co se ti předloží a nebudeš si rozmarně vybírat.

Pro rodiče, a i pro politiky a vychovatele znamená pokání napravovat tam, kde je to třeba a to podle druhu chyby a povahy toho, kdo takovou pomoc potřebuje, a nenechávat se ovlivňovat pošetilým, citově subjektivním hodnocením.

Duch pokání vede k tomu, že nebudeme nezřízeně lpět na svém báječném obrazu budoucích plánů, na svých mistrovských tazích štětce. Jakou radost uděláme Bohu, když se budeme umět zřeknout svých čmáranic a rádoby mistrovských mazanic a dovolíme mu, aby On dodal obrazu ty rysy a barvy, jak se mu zlíbí.

Mohl bych dále uvádět další příklady —uvedl jsem jen to, co mě právě napadlo— kterých bys mohl využívat, aby ses stále více přibližoval Bohu i svému bližnímu. Jestliže jsem uvedl tyto příklady, není to proto, že bych pohrdal velkými skutky kajícnosti; naopak, ukazuje se, že jsou správné a užitečné, ba dokonce nutné, jestliže Pán na takovou cestu povolává, ale vždy je třeba mít schválení duchovního rádce. Ale chci tě upozornit, že velké skutky kajícnosti bývají provázeny i velkými pády, vyvolanými pýchou. A naopak, při touze dělat Bohu radost v drobných osobních bojích —jako třeba usmát se, když se mi nechce: ostatně ujišťuji vás, že jeden úsměv bývá někdy obtížnější než hodina strávená v žíněném rouchu— je obtížné dát podnět k pýše, ke směšné naivnosti, abychom se považovali za významné hrdiny: jsme jako dítě, kterému se sotva podaří nabídnout svému otci nějakou nicotnou věc, která je však přijímána s nesmírným potěšením.

Tak tedy: křesťan by se měl stále vzpírat? Ano, ale s láskou. Protože tento poklad svého povolání máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu a ne nám. Na všech stranách jsme tísněni, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Snad jsme až dosud necítili nutnost následovat Krista tak z blízka. Snad jsme si neuvědomovali, že můžeme k jeho vykupitelské oběti připojit i svá malá odříkání: jako smír za své hříchy, za hříchy lidí všech dob, za zlé působení satana, který se neustále protiví Bohu svým non serviam. Jak se budeme moci odvážit pokrytecky volat: Pane, jak mě bolí urážky zraňující tvé přesladké srdce, jestliže se nerozhodneme zřeknout se nějaké maličkosti nebo nabídnout nějakou nepatrnou oběť jako vděčný chvalozpěv za jeho lásku? Pokání —pravé zadostiučinění— nás povede cestou odevzdanosti, milosrdenství. Odevzdanost, abychom napravovali, a milosrdenství, abychom pomáhali druhým tak, jako Kristus pomohl nám.

Od nynějška usilujte o to, abyste milovali. Láska nám zabrání stěžovat si protestovat. Protože často sice snášíme protivenství, ale naříkáme; a tak kromě toho, že promarňujeme Boží milost, svazujeme Bohu ruce pro další volání. Hilarem enim datorem diligit Deus, Bůh miluje toho, kdo dává s radostí, přirozeně, z milujícího srdce, bez okázalosti, a ne toho, kdo dává, jako by prokazoval nějakou milost.

Zamysli se ještě jednou nad svým životem a popros za odpuštění za to či ono, co ti svědomí napoví; za špatné užívání jazyka, za myšlenky, které se točí stále kolem tebe, za všechny kritické soudy, které tě tak hloupě trápí a působí ti stále neklid a starost. Vždyť můžete být všichni tak šťastni. Bůh přece chce, abychom byli spokojeni, opilí radostí, protože přece jdeme po stejných cestách štěstí, po kterých šel i On. Cítíme se nešťastni, jen když se snažíme z této cesty sejít a dáváme se cestou sobectví a smyslnosti; a ještě hůře, dostaneme—li se na cestu pokrytců.

Křesťan by měl ve všem, co dělá, být opravdový, poctivý, pravdivý. Na jeho jednání by se měl projevovat duch Kristův. Jestli by na tomto světě měl být někdo opravdu důsledný, je to křesťan, protože mu byl svěřen dar pravdy, která osvobozuje a tento dar by měl přinášet své ovoce. Patrně se mě zeptáte: Otče, a jak mám žít v pravdě? Podaří se mi to? Ježíš Kristus přece předal své Církvi všechny potřebné prostředky: naučil nás modlit se, obracet se na svého nebeského Otce; poslal nám svého Ducha, Velkého Neznámého, aby působil v naší duši; a zanechal nám viditelná znamení své milosti, svátosti. Využívej jich. Buď zbožný. Denně se modli. A nikdy neuhýbej před radostnou tíží kříže našeho Pána.

Ježíš tě přece pozval, abys ho jako dobrý učedník následoval, abys tak na této zemi rozséval radost a pokoj, který svět nemůže dát. A proto znovu opakuji: měli bychom kráčet beze strachu vstříc životu i smrti, neutíkat za každou cenu před bolestí, která je pro křesťana vždy prostředkem k očištění a příležitostí, jak opravdově milovat bratry, měli bychom využívat všeho, co přináší obyčejný všední život.

Náš čas už vypršel. Musím udělat tečku za touto úvahou, kterou jsem na tebe chtěl zapůsobit, abys udělal nějaké konkrétní předsevzetí, nemusí jich být mnoho, ale měla by být dobře promyšlena. Věř, že Bůh chce, abys byl spokojený, a když ze své strany uděláš, co budeš moci, budeš šťastný, velmi šťastný, ba přešťastný, i když to nebude chybět kříž. Ale ten kříž už nebude popravištěm, ale trůnem, z kterého bude kralovat Kristus. A s ním jeho i naše Matka. Svatá Panna ti vyprosí potřebnou sílu, abys následoval jejího Syna.

Tak jedná náš Bůh. Když se vrací domů marnotratný syn, potom když rozmařilým životem promrhal všechny své peníze a potom co - ještě ke všemu - na svého otce zapomněl, tento však říká: "Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se" (Lk 15,22—23). Když se na našeho Boha Otce obrátíme s kajícností, vytěží z naší ubohosti poklad, z naší slabosti sílu. Co nám asi připraví, jestliže ho neopustíme, jestliže ho budeme denně navštěvovat, jestliže mu budeme říkat slova lásky, potvrzená činy, jestliže ho budeme o všechno prosit, protože věříme v jeho všemohoucnost a v jeho milosrdenství? Pro syna, který se vrátil poté, co ho zradil, připravil hostinu, co asi dá nám, jestliže jsme se vždy snažili zůstat po jeho boku?

Proto ať způsobem svého chování nepřipomínáme žádné urážky, kterých se nám dostalo, žádné ponížení, kterému jsme byli vystaveni - kvůli nespravedlnostem, nezdvořilostem a hrubostem, ke kterým docházelo - protože se nehodí, aby Boží syn držel v ruce připravený seznam utrpěných urážek. Nemůžeme zapomenout na Kristův příklad a naše křesťanská víre se přece nemůže měnit jako oblečení: může je zeslábnout nebo zesílit nebo se i ztratit. Nadpřirozeným životem se víra posiluje, a duše se děsí, když pozoruje ubohou lidskou nahotu, je—li zbavena všeho nadpřirozeného. A tak odpouštěj a děkuj: Bože můj, když se dívám na svůj život, nenacházím žádný důvod k pýše a už vůbec ne k povýšenosti: nacházím jenom mnoho důvodů pro to, abych byl pokorný a kál se. Vím velmi dobře, že ovládat znamená sloužit.

Živá modlitba