Seznam bodů

Tentokrát nám bude vyprávět o uzdravení jiného slepého Svatý Marek: Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák -Timaiův syn Bartimaios. Když tento slepec slyšel hluk tolika lidí, zeptal se: Co se děje? Odpověděli mu: Ježíš Nazaretský. A on se zapálil vírou v Krista a začal volat: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

Nemáš chuť volat tak i ty, který stojíš u cesty, u cesty života, který je tak krátký, ty, kterému se nedostává světla, ty, který potřebuješ více milosti, aby ses rozhodl usilovat o svatost? Necítíš naléhavou potřebu volat i ty: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou? Je to přece velmi krásná střelná modlitba a můžeš ji často opakovat.

Bylo by dobré, abyste se zamysleli nad tím, co předcházelo tomuto zázraku, abyste si dobře zapamatovali jasnou myšlenku: jak odlišná je naše ubohé srdce od milosrdného srdce Ježíšova! Tato myšlenka vám bude vždy pomáhat, zvláště pak v hodině zkoušky, při pokušení i při radostném plnění drobných úkolů i v důležitých záležitostech, které budou třeba vyžadovat i vaši statečnost.

Mnozí okřikovali Bartimaia, aby mlčel. Jako i tebe, když jsi tušil, že Ježíš kráčí po tvém boku. Zrychlil se tep tvého srdce, cítil jsi vnitřní neklid a tak jsi také začal volat. A tvoji přátelé, tvé zvyky, tvá pohodlnost, tvé okolí, všichni ti radili: mlč, nekřič! Proč bys měl volat Ježíše? Neobtěžuj ho přece!

Ale ubohý Bartimaios je neposlouchal a křičel ještě více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Pán slyšel jeho volání hned od začátku, ale nechal ho volat. Stejně tak zachází i s tebou. Ježíš slyší první zavolání naší duše, ale čeká. Chce, abychom se přesvědčili, že ho potřebujeme, chce, abychom ho prosili, abychom byli vytrvalí jako ten slepec na cestě u Jericha. Dělejme to jako on. I když nám Bůh nedá hned to, oč ho žádáme, i když se mnozí budou snažit oddálit nás od modlitby, nepřestávejme ho úpěnlivě prosit.

A pak začne božský dialog, dialog nádherný, dojímající, zapalující, protože ty i já jsme nyní jako Bartimaios. Kristus otvírá svá božská ústa a ptá se: Quid vis faciam?, co chceš, abych pro tebe udělal? A slepý na to odpovídá: Mistře, ať vidím. To je přece logické. A ty vidíš. Nestalo se ti někdy totéž, co tomu slepci u Jericha? Vzpomínám si, jak jsem před mnoha lety meditoval nad tímto úryvkem a poznal jsem, že Ježíš ode mne něco očekává, ale nevěděl jsem co, začal jsem tedy opakovat střelné modlitby: Pane, co chceš, co ode mne žádáš? Tušil jsem, že chce ode mne něco nového a Rabboni, ut videam —Mistře, ať vidím. A tak jsem prosil Krista v neustávající modlitbě: Pane, ať dokážu plnit tvou vůli!

Budeme dále v tiché modlitbě rozjímat o tomto tajemství Mariina božského mateřství a říkat v hloubi srdce: Panno a Bohorodičko, ten, kterého nemůže obsáhnout celý svět, se uzavřel v tvém lůně a stal se člověkem …

Dnešní liturgie recituje: Blahoslavené lůno Marie Panny, které neslo Syna věčného Otce. Je to staré i nové, lidské i božské zvolání. Jako bychom říkali Pánu, jako bychom chválili nějakého člověka: šťastná matka, která tě přivedla na svět!

Učitelka víry, naděje a lásky

Jak by v nás rostly nadpřirozené ctnosti, kdybychom se opravdu dokázali obracet na Marii, naši Matku! Měli bychom jí v duchu během dne beze slov opakovat krátké střelné modlitby. Křesťanská zbožnost zná mnoho takových vroucích modliteb ze svatého růžence. Ale každý může libovolně přidávat další chvály a říkat Marii to, co bychom se z posvátného studu, který ona jistě chápe a schvaluje, neodvážili vyslovit nahlas.

Nakonec ti radím, aby sis k Marii vytvořil svůj zvláštní vztah, pokud jsi to ještě neudělal. Nestačí jen vědět, že je Matkou, uvažovat tak o ní, mluvit tak o ní. Ona je tvou matkou a ty jsi jejím dítětem, miluje tě, jako bys byl jejím jediným dítětem. Chovej se k ní podle toho: vyprávěj jí všechno, co se ti přihodilo, uctívej ji, měj ji rád. Nikdo to za tebe neudělá tak dobře jako ty.

A ujišťuji tě, že když se dáš touto cestou, brzy pochopíš i celou Kristovu lásku a budeš vtažen do nevystižitelného života Boha Otce, Boha Syna i Boha Ducha svatého. Dostaneš sílu dobře plnit Boží vůli, budeš toužit po službě lidem. Staneš se křesťanem, kterým přece chceš být: křesťanem konajícím skutky lásky a spravedlnosti, radostným a uvědomělým, chápajícím druhé lidi a náročným vůči sobě. Taková je povaha naší víry. Utíkejme se k Marii a ona nás jistě bude provázet na naší cestě.

Začněme s ústními modlitbami, které mnozí z nás opakují už od dětství: jsou to upřímné a prosté věty, kterými se obracíme na Boha a jeho Matku, která je i matkou naší. Každý den, ne jen občas a ze zvyku, znovu obnovuji, ráno i večer, svoje odevzdání se v zásvětné modlitbě, kterou mě naučili rodiče: Paní má a matko má, celý se ti nabízím. A na důkaz své synovské lásky ti tento den zasvěcuji své oči, své uši, svůj jazyk, své srdce … Není to - svým způsobem - jakýsi počátek kontemplace, projev důvěrného odevzdání se? Co si říkají při setkání lidé, kteří se mají rádi? Jak se chovají? Odevzdávají se celou svou bytostí, se vším, co mají, osobě, kterou milují.

Začněme nejprve jednou krátkou modlitbičkou, pak přidáváme další a další … až se nám bude zdát naše vroucnost nedostačující, protože slova jsou příliš nedostatečná … a nastává důvěrné přátelství s Bohem, neustálé a nepřetržité patření na Boha. Žijeme potom jako zajatci, jako uvěznění. Zatímco vykonáme přes své nedostatky a omezení co nejdokonaleji práce svého stavu a povolání, duše touží po tom, aby se osvobodila. Jsme přitahováni Bohem, jako železo magnetem. Naše láska k Ježíši začíná mít důraznější podobu, pojí se se sladkým úžasem.