Seznam bodů

Jistě znáte dobře povinnosti své křesťanské cesty, které vás dovedou bez přestávek a pokojně ke svatosti, také si dáte pozor na obtíže, protože je lze tušit už od začátku této cesty. Nyní na vás naléhám, abyste si nechali radit, vést se duchovním vůdcem, kterému svěříte všechny své zbožné plány a každodenní problémy, které by mohly mít vliv na váš duchovní život, svěřte mu své prohry i svá vítězství.

Při tomto duchovním vedení buďte vždy naprosto upřímní: nenechte si nic pro sebe, nemějte strach ani se nestyďte zcela otevřít své srdce, Když to neuděláte, pak vaše cesta, nejprve rovná a sjízdná, se zamotá a to, co zprvu nebylo ničím podstatným, se nakonec stane škrtící smyčkou. Nemyslete, že k selhání dochází náhle, člověk většinou udělá nějakou chybu na začátku své cesty nebo po dlouhý čas zanedbává svou duši, pak pomalu slábnou jeho ctnosti a naopak rostou jeho neřesti, nakonec dojde k nešťastnému ztroskotání. Žádný dům se nezřítí najednou nějakou nečekanou havárií. Buď už v jeho základech byla nějaká závada, nebo nedbalost jeho obyvatel trvala hodně dlouho, takže nedostatky, ze začátku nepatrné, postupně rozrušily jeho konstrukci a tak, když přišla bouře nebo prudké silné deště, dům se beznadějně zřítil a projevilo se tak dlouhodobé zanedbání.

Vzpomínáte si na tu historku, jak se šel cikán vyzpovídat? Je to jen historka, vtip, protože o zpovědi se nikdy nemluví, i když si cikánů jinak velmi vážím. Chudák! Opravdu se kál: Pane faráři, vyznávám se, že jsem ukradl ohlávku, maličkost, že. A za ní byla mula… a potom ještě jedna ohlávka… a další mula… a tak to šlo do dvaceti. Drazí synové, totéž se přece stává i nám: jakmile si dovolíme vzít jen ohlávku, následuje i to ostatní, následuje celý řetěz špatných náklonností, prohřešků, které nás ponižují a zahanbují. Totéž se stává i v mezilidských vztazích. Začne to malou urážkou a skončí to nevšímavostí a tou nejmrazivější lhostejností.

Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše když kvetou. Věrni v malém, co nejvěrnější v malém. Budeme—li se o to snažit, naučíme se s důvěrou utíkat do náruče Panny Marie, jako její děti. Neříkal jsem vám na začátku, že my všichni máme málo let, jenom tolik, kolik se jich snažíme žít v důvěrném vztahu s Bohem? Takže je jen dobré, abychom se, my ubozí a malí, přiblížili k veliké a svaté neporušenosti Boží matky, která je i matkou naší.

Mohu vám vypravovat i jiný příběh, tentokrát skutečný. Mohu vám ho vyprávět, je to už dlouho, co se to přihodilo. Snad vám jeho jadrné vyjadřování leccos osvětlí. Měl jsem duchovní cvičení pro kněze z různých diecézí. Laskavě jsem je vybízel, aby za mnou přišli a promluvili jsme si spolu, aby ulehčili svému svědomí, protože i my, kněží, potřebujeme bratrskou radu a pomoc. Začal jsem mluvit a jedním knězem, byl to poněkud neotesaný, ale upřímný a velkorysý venkovský farář. Snažil jsem se z něho něco dostat, jemně a důtklivě, abych mohl ošetřit každou ránu jeho duše. V jisté chvíli mě přerušil a řekl asi toto: strašně závidím svému oslovi, sloužil na sedmi farách a nedá se o něm říci nic špatného. Kdybych tak na tom byl stejně!

Je možné —důkladně vyzpytuj své svědomí— že si ani my nezasloužíme takovou pochvalu, kterou vyslovil onen venkovský farář o svém oslu. Tolik ses napracoval, zaujímal jsi tolik odpovědných míst, měl jsi úspěch v té či oné činnosti… ale, jak jsi na tom před Bohem, nepřijdeš na něco, čeho bys měl litovat? Snažil ses opravdu sloužit Bohu a svým bratřím nebo jsi pěstoval své sobectví, své ambice, šlo ti o tvůj pouze světský a trapně prchavý úspěch?

Jestliže k vám mluvím poněkud odvážně, je to proto, že chci ještě jednou vzbudit velmi upřímnou lítost a protože chci, aby i každý zbabělost, opakujme upřímně Pánu ona zkroušená Petrova slova: Domine, tu omnia nosti, tu scis quia amo te , Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji, přes své poklesky. A já se odvažuji dodat: Ty víš, že tě miluji, právě pro své poklesky, protože mě vedou k tomu, abych se o tebe opíral, protože ty jsi moje záštita: Quia tu es, Deus, fortitudo mea . A začněme znovu!