Seznam bodů

Nezapomínejme však, že být s Ježíšem znamená také dotýkat se jeho kříže. Když se svěříme do Božích rukou, Bůh na nás dopustí často bolest, osamělost, protivenství, křivá obvinění, pomluvy, posměch domácích i cizích, protože nás chce utvářet podle svého obrazu a podoby. Dopouští, aby nás lidé nazývali blázny a považovali nás za hlupáky.

Toto pasivní umrtvování, které přichází - skryté nebo veřejné a neomalené - právě když to vůbec nečekáme, je třeba milovat. Hází se kamením a zraňují se ovce, zatímco by se mělo házet po vlcích. Člověk, jenž jde za Kristem, zakouší na svém těle, že ti, kteří by ho měli milovat, se k němu chovají nedůvěřivě až nepřátelsky, podezíravě až nenávistně. Hledí na něho s podezřením jako na lháře, protože mu nevěří, že by mohl být v důvěrném přátelství s Bohem, že by žil duchovním životem. Tito lidé však bývají naproti tomu plni laskavosti a pochopení vůči lidem nevěřícím a lhostejným, i k lidem mravně zkaženým.

A je možné, že Pán dopustí, aby byl jeho učedník napadán zbraní, která tomu, kdo se jíchápe, neslouží ke cti, zbraní osobních urážek, používáním otřepaných frází, tendenčních plodů masivní a lživé propagandy: ne všichni lidé totiž mají dobrý vkus a takt.

Není nic divného, že lidé, kteří se drží nespolehlivé teologie a mají uvolněnou morálku, lidé bez zábran, lidé, kteří praktikují jakousi pochybnou liturgii, chovají se jako hippies, bez pocitu jakékoli odpovědnosti, rozšiřují proti těm, kdo mluví jen o Ježíši Kristu, nevraživosti, podezírání, falešná obvinění, urážky, ponižující řeči, posměšky a špičkování všeho druhu.

Takovým způsobem Ježíš formuje duše svých následovníků, nepřestává jim však dávat vnitřní klid a radost, protože oni dobře vědí, že ďábel není schopen - ani ze stovky lží - vytvořit jedinou pravdu; a vštěpuje svým věrným životní přesvědčení, že teprve tehdy dojdou spokojenosti, až budou ochotni spokojenosti se vzdát.

Snažit se o uctívání, toužit po zadostiučinění a usmiřování, s pokojnou mírností a trpělivostí. Pak ve vašem životě ožije Ježíšovo tvrzení: Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden (Mt 10,38). A Pán je k nám stále náročnější, žádá od nás zadostiučinění a pokání, až nakonec pocítím horoucí touhu, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován (Gal 2,19). Ale tento poklad máme v nádobě hliněné, křehké a rozbitelné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám (2 Kor 4,7).

Ze všech stran se nan nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání (2 Kor 4,8—10).

Domníváme se také, že nás Pán neposlouchá, klamáni tím, že je jako monolog slyšet pouze náš hlas. Jsme jako bez opory na zemi a opuštěni nebem. Přece však máme opravdovou hrůzu z hříchu, třebas i jen lehkého. S umíněností kananejské ženy padněme na kolena a prosme: Pane, pomoz mi! (Mt 15,25). A temnota zmizí přemožena světlem lásky.

Je třeba volat: Pamatuj na sliby, které jsi mi dal, abys mě naplnil nadějí. To je má útěcha v mé bídě a dává mi to sílu k životu (srov. Ž 118,49—50). Náš Pán chce, abychom s ním ve všem počítali: vidíme zcela jasně, že bez něho nemůžeme dělat nic (srov. Jan 15,5), ale s ním můžeme všechno (srov. Flp 4,13). Utvrzuje se naše rozhodnutí kráčet stále s ním (srov. Ž 118,168).

Bůh osvítí náš rozum, který se zdá být nečinným, a nám bude jasné, že jestliže Stvořitel pečuje o všechny lidi - dokonce i o ty, kdo jsou jeho nepřáteli - tím spíše se postará o nás, své přátele. A získáme jistotu, že všechno špatné, každé protivenství, je k něčemu dobré. A v naší duši se usídlí ještě pevněji radost a pokoj, které nám nikdo nemůže vzít, protože všechna ta navštívení v nás vždy zanechají něco božského. Budeme chválit našeho Pána a Boha, který v nás udělal veliké věci (srov. Job 5,9), a pochopíme, že jsme byli stvořeni tak, že můžeme pojmout nevyčerpatelný poklad (srov. Mdr 7,14).

Nejsvětější Trojice