Seznam bodů

Ještě jednou se před Bohem zeptejme sami sebe: Proč jsi nám, Pane, dal tuto moc? Proč jsi do nás vložil toto právo, abychom si tě buď zvolili, nebo tě zavrhli? Ty ještě chceš, abychom této své schopnosti využili správně. Co chceš, Pane, abych udělal? A na to je jasná a přesná odpověď: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.

Vidíte? Svoboda dostává svůj pravý smysl jen, když slouží pravdě, která osvobozuje, když hledá nekonečnou Boží lásku, která nás zbavuje našich závislostí. Čím dál tím víc touží zvěstovat, a to hodně nahlas, tento nesmírný poklad křesťana: svobodu ve slávě Božích dětí. Tam směřuje dobrá vůle, která nás učí usilovat o dobro poté, co je odlišíme od zla.

Byl bych rád, kdybyste se zamysleli nad jednou základní věcí a to nad odpovědností našeho svědomí. Nikdo nemůže volit za nás: v tom spočívá nejvyšší stupeň lidské důstojnosti, aby totiž lidé skrze vlastní úsilí a ne skrze druhé směřovali k dobru. Mnozí z nás jsme zdědili katolickou víru po rodičích a milostí Boží na křtu, který jsme obdrželi hned po narození, se začal v naší duši rozvíjet duchovní život. Ale v průběhu celého života, a dokonce v průběhu každého dne, musíme obnovovat své rozhodnutí milovat Boha nade vše. Je to křesťan, opravdový křesťan, ten kdo se podrobuje vládě jediného Božího Slova bezpodmínečně a pokorně, s odhodláním odolat pokušení ďábla stejně jako Kristus: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.

Bůh nás nestvořil proto, aby tady vybudoval město k trvalému pobytu, protože tento svět je cestou do světa jiného, které je místem pobytu, kde není žádné trápení. Ale my, Boží děti, bychom si neměli nevšímat pozemských záležitostí a práci, ke které nás postavil Bůh, musíme posvěcovat, naplňovat ji svou vírou, tou jedinou, která přináší pravý pokoj, pravou radost lidem a vnáší tento pokoj i radost i do každého prostředí. O této myšlence mluvím ve svých kázáních od roku 1928: je velice zapotřebí pokřesťanšťovat celou naši společnost, přinášet do všech společenských vrstev nadpřirozený smysl, to je, všichni musíme usilovat o posvěcování své denní práce, povolání nebo zaměstnání. Tak se každé lidské konání osvítí novou nadějí, která přesahuje čas i pomíjivost všeho pozemského.

Křtem jsme se stali nositeli Kristova slova, které uklidňuje, které osvěcuje a utěšuje zraněné svědomí. A aby mohl Pán v nás a skrze nás působit, musíme mu říci, že jsme odhodláni každý den bojovat, i když jsme slabí a neužiteční, i když pociťujeme nesmírnou tíži svých vin a své lidské slabosti. Měli bychom mu stále opakovat, že mu důvěřujeme, že se spoléháme na jeho pomoc: bude—li to nutné, jako mu důvěřoval Abraham, ačkoli už nebylo naděje. A tak budeme pracovat s novým úsilím a budeme učit lidi, aby dokázali být vyrovnaní, osvobození od nenávisti, podezřívavosti, zaostalosti, nepochopení, pesimismu, protože Bůh přece zmůže všechno.