Seznam bodů

Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným, čteme v Knize přísloví. Nepochopili bychom opatrnost, kdybychom ji chápali jako ustrašenost a nedostatek odvahy. Opatrnost se projevuje ve způsobu konání dobra: je třeba nejprve objasnit cíl a hledat ty nejvhodnější prostředky k jeho dosažení.

Ale opatrnost není hodnotou nejvyšší. Vždy bychom se měli ptát: opatrnost, ale proč? Protože existuje i jistá falešná opatrnost —měli bychom ji spíše nazývat vychytralostí— která slouží sobectví, která používá těch nejvhodnějších prostředků, aby dosáhla svého pokřiveného cíle. Jsme—li vychytralí, můžeme si i vysloužit výtku, kterou vyjádřil v jednom svém kázání svatý Augustin: snažíš se nachýlit srdce Boha, který je vždy rovný, aby se přizpůsobilo tvému zvrácenému srdci?. To je falešná opatrnost člověka, který se domnívá, že má dost vlastních sil, aby se ospravedlnil. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří, říká svatý Pavel, protože je psáno: Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a opatrnost opatrných.

Taková moudrost srdce, taková opatrnost se nestane nikdy opatrností tělesnou, o které mluví svatý Pavel: opatrností lidí, kteří jsou rozumní, ale nesnaží se svého rozumu používat k tomu, aby hledali a milovali Boha. Pravá moudrost stále sleduje pozorně všechny Boží vnuknutí a při tomto bdělém sledování naslouchá a přijímá do své duše spasitelné sliby a poučení: Velebím tě, Otče, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým.

Moudrost srdce je ctnost, která usměrňuje a řídí mnoho dalších ctností. Moudrostí se člověk stává statečným, aniž by byl pošetilým, neodmítá kvůli pohodlí žít plně podle Božích přikázání. Umírněnost moudrého není necitelnost misantropa, jeho spravedlnost není tvrdá, jeho trpělivost není podlézavost.

Učedníci, píše sv. Jan, nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" (Jan 21, 4—5) Tato rodinná scéna s Kristem mě naplňuje velikou radostí. Že to říká právě Ježíš, on Bůh! On, který má už oslavené tělo! Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete. "Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb (Jan 21,6). Nyní začínají cosi tušit a chápat. Vzpomínají na to, co tolikrát slyšeli z Mistrových úst: rybáři lidí, apoštolové. A chápou, že všechno je možné, protože rybolov řídí on.

Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: Pán je to! (Jan 21,7) Láska je to, která vidí na dálku. Láska je ta první, která chápe tyto jemnosti. Onen mladý apoštol s velkou láskou, kterou cítí k Ježíši, protože ho miluje se vší čistotou a něžností nezkaženého srdce, zvolá: Pán je to!

Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře (Jan 21,7). Petr má víru. A odvážně se vrhá do vody. Když budeme mít Janovu lásku a Petrovu víru, kam až můžeme dojít?

Duše patří Bohu