Seznam bodů

Vryjme si dobře do srdce, tak aby to bylo znát na našem jednání: nejprve spravedlnost vůči Bohu. To je prubířský kámen skutečného hladu a žízně po spravedlnosti (srov. Mt 5, 6), jímž se odlišuje od pokřikování lidí závistivých, uražených, sobeckých a chamtivých. Protože upírat našemu Stvořiteli a Spasiteli uznání hojných a nevýslovných darů, které nám poskytuje, znamená tu nejstrašnější a nejnevděčnější nespravedlnost. A vy, jestliže budete usilovat o spravedlnost, budete si vážit své závislosti na Bohu - máš snad něco, co bys nedostal? (1 Kor 4, 7) - a budete naplněni vděčností a touhou splácet svému Otci, který nás neskonale miluje.

A tak budete mít správnou synovskou odevzdanost a něžný, srdečný vztah k Bohu. Až budou pokrytci kolem vás šířit pochybnosti, zda má Pán právo tolik od vás žádat, nenechte se zviklat. Naopak, bezvýhradně a poslušně se odevzdejte Bohu jako hlína v rukou hrnčířových (Jer 18, 6) a oddaně mu vyznejte: Deus meus et omnia. Ty jsi můj Bůh, mé všechno. A když někdy přijde nečekaná rána, nezasloužené příkoří, jistě dokážete zase radostně zvolat: ať se stane, ať se splní, ať je pochválena a věčně velebena nanejvýš spravedlivá a laskavá Boží vůle. Amen. Amen.

Situace služebníka z podobenství, jenž dlužil deset tisíc hřiven (srov. Mt 18, 24), dobře odráží naše postavení před Bohem: také my nemáme čím splatit nesmírný dluh za tolik dobra, které nám Bůh prokazuje. A my ho ještě zvyšujeme vlastními hříchy. I když s nimi budeme odvážně bojovat, nepodaří se nám spravedlivě vrátit všechno, co nám Pán odpustil. Ale co nezmůže lidská spravedlnost, vrchovatě nahradí Boží milosrdenství. Bůh se může slitovat a odpustit nám náš dluh, protože je dobrý,… jeho milosrdenství je věčné (Ž 105, 1).

Jistě si dobře pamatujete, že toto podobenství má i druhou část, kontrastující s první. Služebník, jemuž bylo právě prominuto hodně peněz, se nechce slitovat nad svým druhem, který mu dluží sotva sto denárů. Vidíme, že není vůbec schopen velkorysosti. Přesně řečeno, nikdo mu nebude upírat právo vyžadovat to, co je jeho. Přesto se v nás něco bouří a říká nám, že takové netolerantní jednání je neslučitelné s pravou spravedlností. Není spravedlivé, aby člověk, s nímž se před chvílí jednalo milosrdně a s pochopením, neprojevil vůči svému dlužníkovi alespoň trochu trpělivosti. Spravedlnost není jen přesné dodržování práv a plnění povinností jako v matematice, kde se všechny problémy řeší sčítáním a odečítáním.

Křesťanská spravedlnost je náročnější, vede nás k vděčnosti, vlídnosti, velkorysosti, k věrnému a čestnému přátelství v dobách dobrých i zlých. Křesťanská spravedlnost nás povzbuzuje k tomu, abychom dodržovali zákony a poslouchali právoplatné autority, abychom dokázali radostně napravit svůj omyl, jakmile si ho uvědomíme. A hlavně budeme—li spravedliví, budeme bez velkých řečí plnit své pracovní, rodinné i společenské závazky, usilovat o svá práva, která jsou i našimi povinnostmi.

Nevěřím ve spravedlnost lenochů, protože svým dolce far niente (sladkým nicneděláním - pozn. překl.) - jak se říká v mé milované Itálii - se prohřešují, a často těžce, proti jednomu z nejzákladnějších principů přirozené spravedlnosti: principu práce. Nesmíme zapomínat, že Bůh stvořil člověka, ut operaretur (Gn 2, 15), aby pracoval, a druzí lidé - naše rodina, náš národ, celé lidstvo - závisí i na tom, jak my pracujeme. Moji drazí, jak ubohou představu mají o spravedlnosti lidé, kteří ji redukují na pouhé rozdělování hmotných statků.