Když uvažujeme o našem vzoru Ježíši Kristu, pak nelpění na věcech, o kterém kážu, je sebeovládání; ne nějaká naříkavá a křiklavá chudoba, maskovaná lenost nebo zanedbanost. Měl bys chodit oblečen, jak je zvykem ve tvém postavení, prostředí, rodině, práci… jako tví kolegové, ale pro Boha, a snažit se tak vytvářet pravdivou a přitažlivou představu o správném křesťanském životě. To vše přirozeně, bez výstředností: ujišťuji, že je lepší, abyste se v tomto ohledu přizpůsobili spíše více než méně. Jak si vlastně představuješ, že vypadal náš Pán? Myslel jsi někdy na to, s jakou asi důstojností nosil ono nesešívané roucho, které pravděpodobně utkaly ruce jeho Matky Marie? Vzpomínáš, jak se v Šimonově domě stěžoval, že mu nenabídli vodu na umytí před tím, než se posadil ke stolu? Přivedl hovor na tuto nezdvořilost, aby tímto příběhem zdůraznil poučení, že láska se projevuje v maličkostech, ale snaží se také dát najevo, že respektuje společenské zvyklosti svého prostředí. Proto budeme všichni —ty i já— usilovat o to, abychom se uměli odpoutat od pozemských statků a blahobytu, ale ne nevhodně a bez výstřelků.

Pro mne je projevem toho, že se považujeme za pány světa, věrné Boží správce, péče o to, co užíváme, zájem o tom, aby se to uchovávalo v dobrém stavu, aby to vydrželo, aby to prospívalo, aby to sloužilo co nejdéle, aby se to nezkazilo. V centrech Opus Dei najdete jednoduchou, útulnou a hlavně čistou výzdobu, protože něco jiného je skromný dům a něco jiného špatný vkus nebo špína. Nicméně dokážu pochopit, že ty, podle svých možností a svých společenských nebo rodinných závazků budeš vlastnit cenné věci a budeš o ně patřičně pečovat, ale budeš ochoten se jich vzdát a nebudeš na nich lpět.