Vraťme se k Evangeliu a zamysleme se nad naším vzorem, nad Ježíšem Kristem.

Jakub a Jan prostřednictvím své matky požádali Ježíše, aby je posadil jednoho po své levici a druhého po své pravici. Ostatní učedníci se proto na ně rozmrzeli. A co na to odpovídá náš Pán? Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech, vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit ale, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé

Jindy šli do Kafarnaum, Ježíš kráčel —jako vždy— vepředu. A když byl v domě, zeptal se jich: O čem jste cestou rozmlouvali? Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali —znovu— o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých dvanáct a řekl jim: Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech. Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá, a kdo mě přijme, nepřijímá mě, ale toho, který mě poslal.

Také jste nadšeni tímto Ježíšovým postupem? Učí je, a pro lepší porozumění dává živý příklad. Zavolá si jedno dítě z těch, která tam asi po domě pobíhala, a objímá ho. Jak je výmluvné toto mlčení Našeho Pána! Vždyť tím řekl všechno: on miluje ty, kdo jsou jako děti. A potom dodává, že tato dětská prostota, pokora ducha, umožní obejmout i Jeho i Otce, který je v nebi.