Vůle

K tomu, aby člověk ve vnitřním životě a v apoštolátě pokročil kupředu, není ani tak potřeba citová zbožnost, ale spíše rozhodná a velkorysá ochota vůle vůči božským požadavkům.

Bez Pána nemůžeš kráčet bezpečně. — Jistota, že potřebuješ jeho pomoc, tě povede k dokonalejšímu spojení s Ním v pevné a vytrvalé důvěře, posvěcené radostí a pokojem, bez ohledu na to, že cesta je drsná a příkrá.

Podívejme jak velký je rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným jednáním. První začíná dobře, aby později polevilo. Druhé začíná stejně dobře…, ale pak se snaží pokračovat ještě lépe.

Není špatné chovat se dobře z ušlechtilých lidských pohnutek. — Ale… jaký je to rozdíl, když nám „rozkazují“ pohnutky nadpřirozené!

Jeden přítel, když pozoroval naši radost z tvrdé práce, zeptal se: „To všechny ty úkoly děláte z nadšení?“ — Odpověděli mu radostně a upřímně: „Z nadšení?… To bychom se daleko nedostali!“ „per Dominum Nostrum Iesum Christum!“ — Pro našeho Pána Ježíše Krista!, který na nás stále čeká.

Svět potřebuje, abychom probudili ospalé, povzbudili bázlivé, vedli dezorientované. Jedním slovem, abychom se zapojili do řad Kristových, aby se nepromarnilo tolik energie.

Možná, že pro tebe bude také užitečná nadpřirozená vynalézavost — bystrost z vůle pramenící lásky —, kterou osvědčila jedna Bohu velmi oddaná duše, která si před různými povinnostmi říkala: „Už je čas, aby ses doopravdy rozhodl dělat něco, co by stálo za to.“

Jaké křesťanské dokonalosti chceš dosáhnout, jestliže se stále řídíš svými rozumy a děláš jen „to, co se ti líbí…?“ Všechny tvé nepřemožené chyby budou logicky nést jen plody špatných činů. A tvoje vůle — která nebude zocelena ve vytrvalém boji — ti nebude k ničemu, až přijde obtížná situace.

Vnějšek budí zdání energie a síly. — Ale kolik nedostatků a jak slabá vůle je uvnitř!

— Podporuj rozhodnutí, že se tvoje ctnosti nepromění v masku, ale v oblečení, které by definovalo tvůj charakter.

„Znám některé ženy a některé muže, kteří nemají sílu ani na to, aby žádali o pomoc,“ říkáš mi znechucený a zahanbený. — Nepřecházej to bez povšimnutí, tvoje vůle zachránit sebe a zachránit je, může být výchozím bodem jejich obrácení. Kromě toho, jestli o tom budeš přemýšlet, uvědomíš si, že také tobě jednou podali pomocnou ruku.

Změkčilí lidé jsou ti, co si stěžují na tisíce směšných maličkostí, co se neumějí obětovat v denních drobnostech pro Ježíše, …a tím méně pro ostatní.

Jaká je to ostuda, jestliže tvé chování, tak tvrdé, tak náročné k ostatním — je v tvém každodenním životě poznamenáno změkčilostí.

Trpíš mnoho, protože vidíš, že nejsi na výši. Chtěl bys udělat víc a lépe, ale často jednáš naprosto nepřiměřeně, nebo se ničeho neodvážíš.

„Contra spem, in spem!“ — žij z jisté naděje, proti vší naději. Opírej se o tuto pevnou skálu, která tě zachrání a postrčí vpřed. Je to vynikající teologická ctnost, která tě povzbudí, abys pokračoval kupředu, beze strachu, že se odchýlíš z cesty, a zabrání ti se zastait.

— Nedívej se tak na mne!: ano, kultivovat naději znamená posilovat vůli.

Když tvoje vůle zeslábne před obyčejnou prací, vzpomeň si ještě jednou na tuto úvahu: „Studium a práce je podstatná součást mojí cesty. Profesionální diskreditace — následek lenosti — by zničila nebo znemožnila mou práci křesťana. Potřebuji — tak to chce Bůh — profesionálně růst, abych přitáhl ostatní a pomohl jim.“

— Nepochybuj o tom: — jestliže opustíš svůj úkol — vzdálíš se — a vzdálíš také ostatní — od Božích plánů.

Děsila tě cesta Božích dětí, protože ve jménu Pána na tebe naléhali, abys dostál svým slibům, aby ses zapřel, abys vyšel ze své věže ze slonoviny. Vymluvil ses…—, a přiznám se ti, že mě vůbec neudivuje ten náklad, který tě tíží: směs komplexů a překrucování, strojenosti a skrupulí, které tě činí zbytečným. Nezlob se, když ti říkám, že ses choval s menší odvahou — jako bys byl horší nebo méněcennější — než zkažení lidé, odvážní hlasatelé zla.

„Surge et ambula!“ — Vstaň a choď, rozhodni se! Ještě se můžeš osvobodit od tohoto neblahého břemene, jestliže s milostí Boží posloucháš, co On od tebe žádá, a především jestliže mu pomáháš plně a ochotně.

Je dobré, aby ti v duši hlodala netrpělivost. — Ale nespěchej. Bůh chce a počítá s tvým rozhodnutím připravit se solidně během potřebných let nebo měsíců.

— Onen císař měl pravdu, když říkal: „čas a já proti jiným dvěma.“

Takto shrnul žárlivost nebo závist jeden přímý člověk: „Musejí mít moc špatnou vůli, aby kalili tak čistou vodu.“

Že máš zůstat mlčenlivý a nečinný?… Před nespravedlivým napadením spravedlivého zákona? Ne!

Každým dnem si víc „pískáš“… Je to patrné z tvé jistoty a z nádherné vnitřní rovnováhy pramenící z vědomí, že pracuješ pro Krista.

— Prohlásilo to už Písmo svaté: „Vir fidelis, multumlaudabitur“ — věrný muž si od všech zaslouží chvály.

Nikdy ses necítil tak absolutně svobodný jako nyní, kdy tvá svoboda je spřádána z lásky a oproštěnosti, jistoty a nezajištěnosti, protože v ničem nespoléháš na sebe a ve všem na Boha.

Viděls, jak se zachycuje voda v přehradách pro dobu sucha?… Stejným způsobem, aby bylo dosaženo té stálosti charakteru, kterou potřebuješ pro chvíle nesnází, musíš zadržet radost, jasnou mysl a světlo, které ti Pán posílá.

Když se rozptýlí vzplanutí prvního nadšení, postup v temnotě se stává obtížným. — Ale pokrok, který něco stojí je pevnější. A pak, když to nejméně čekáš, ustane temnota a vrátí se nadšení a oheň. Vytrvej!

Bůh chce, abychom my, jeho děti, byli útočníky. — Nemůžeme zůstat se založenýma rukama: naše věc je bojovat tam, kde se právě nacházíme, jako armáda v bitevním šiku.

Nejde o to plnit tvé povinnosti zbrkle, ale o to neustále je dovádět do konce, držet krok s Bohem.

Nechybí ti příjemné jednání inteligentního společníka… Ale také jsi velmi apatický — „Vždyť mě nikdo nehledá“…, vymlouváš se.

Podotýkám, jestliže se nezměníš a nepůjdeš vstříc těm, kdo na tebe čekají, nikdy nebudeš moci být užitečným apoštolem.

Tři nejdůležitější body, jak přitáhnout duše k Pánu: zapomenout na sebe a myslet pouze na slávu Boha Otce; synovsky podřídit svou vůli vůli nebes, jak tě naučil Ježíš Kristus; poslušně se řídit světlem Ducha Svatého.

Tři dny a tři noci hledá Maria syna, který se ztratil. Kéž bychom mohli říci, ty a já, že naše vůle najít Ježíše také nezná odpočinku.