Pokrytectví

Pokrytectví vždycky přináší těm, jež je pěstují, život plný hořké a hněvivé trýzně.

Stojíme-li před návrhy jako byl ten Herodesův: „Jděte a vyzvěďte, jak je to s tím dítětem, a až je najdete, dejte mi vědět, abych i já se mu mohl poklonit,“ žádejme Ducha svatého o jeho pomoc, aby nás chránil před „ochranou“ a „krásnými sliby“ lidí se zdánlivě dobrými úmysly.

— Světlo Ducha svatého nám nebude chybět, jestliže jako tři králové hledáme pravdu a mluvíme upřímně.

Že jsou takoví, které obtěžuje, že říkáš věci na rovinu?

— Možná mají špatné svědomí, a potřebují je nějak zakrýt.

— Vytrvej ve svém chování, abys jim pomohl udělat krok vpřed.

Dokud budeš cizí úmysly interpretovat zlovolně, nemáš právo vyžadovat pochopení pro sebe sama.

Mluvíš nepřetržitě o tom, že je třeba opravovat, že je nutné reformovat. Dobrá…: reformuj sebe! — neboť je ti toho moc zapotřebí —, to bude znamenat, že s reformou jsi už začal.

Dokud to neuděláš, nebudu tvým proklamacím o obnově věřit.

Někteří lidé jsou tak farizejští, že se pohoršují když slyší, že jiní opakují přesně totéž, co předtím slyšeli ze svých.

Jsi tak vlezlý, že se zdá, že se nezabýváš ničím jiným než zkoumáním života svého bližního. A když jsi konečně narazil na důstojného člověka s energickou vůlí, který ti řekl ne, veřejně si stěžuješ, jako kdyby tě urazil.

Až tam sahá nestoudnost a tvé pokřivené svědomí… tvoje i mnoha jiných.

Snažíš se přisvojit si zároveň početnost pravdivého názoru i podlé „výhody“ opačného mínění…

— Tomuhle se v kterémkoliv jazyce říká obojakost.

Jaká je to od nich laskavost! — Jsou ochotni „prominout“ to, co si zaslouží jediné chválu.

Stará finta je, že pronásledovatel o sobě říká, že je pronásledovaný… —

Lid je prohlédl už před mnoha lety a začal o nich říkat: zloděj volá — chyťte zloděje!

Bude asi pravda, že — bohužel — je hodně těch, kdo se proviňují proti spravedlnosti svými pomluvami a potom se dovolávají lásky a čestnosti, aby se jejich oběť nemohla bránit?

Smutný ekumenismus, mluví-li o něm katolíci, kteří špatně zacházejí s jinými katolíky!

Jak mylné chápání objektivity! Pohlížejí na osoby nebo na úkoly z úhlu svých vlastních nedostatků a s drzou bezostyšností kritizují nebo si dovolují prodávat rady.

— Konkrétní návrh: když člověk někoho napomíná nebo někomu radí, ať mluví s vědomím Boží přítomnosti a vztahuje svá slova i na vlastní chování.

Neutíkej nikdy k metodě — vždycky politováníhodné — organizovat pomlouvačné kampaně proti komukoliv… O to méně ve jménu morálních důvodů, které nikdy neospravedlňují nemorální akci.

Tvé rady nejsou nezaujaté a postrádají přímost úmyslu, jestliže ti radí nebo považuješ-li za projev nedůvěry, že lidé naslouchají také jiným vzdělaným a pravověrným osobám.

— Jestliže tě doopravdy, jak ujišťuješ, zajímá dobro duší a vítězství pravdy, proč se urážíš?

Ani Josefovi nesděluje Marie tajemství, které v ní Bůh způsobil. — To proto, abychom si zvykli nebýt povrchní a projevovat s opatrností jak naše radosti, tak i naše smutky: aniž bychom toužili po tom, že nás druzí budou chválit nebo litovat. „Deo omnis gloria!“ — všechno pro Boha!

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce