Přirozenost

Kristus zmrtvýchvstalý: největší ze zázraků vidělo jen velice málo lidí… ti, pro něž to bylo nutné. Přirozenost je podpis na božských dílech.

Když člověk pracuje pouze a výlučně pro slávu Boží, všechno dělá přirozeně a prostě, jako by měl naspěch, a nemohl se proto zdržovat úsilím o větší okázalost, aby neztratil toto neopakovatelné a nesrovnatelné obcování s Pánem.

Ptal ses rozhořčeně proč prostředí a prostředky apoštolátu by měly být ošklivé, špinavé… a složité? — A dodával jsi: vždyť je to tak náročné už samo o sobě!

— Mně se zdálo tvoje rozhořčení velmi oprávněné. A přišlo mi na mysl, že Ježíš se obrací ke všem a přitahuje všechny: chudé i bohaté, moudré i hloupé, veselé i smutné, mladé i staré… tak milá a přirozená — nadpřirozená — je jeho postava!

Pro účinnost — přirozenost. Co se dá čekat od štětce, i když v rukou velkého malíře, je-li omotán hedvábným obalem.

Svatí jsou vždycky nepohodlní pro ostatní.

Svatí že jsou nenormální?… Přišla chvíle vyvrátit tento předsudek.

Musíme ukázat s nadpřirozenou přirozeností křesťanské askeze, že dokonce ani mystické jevy neznamenají nenormálnost: to je přirozenost těchto jevů…, jako jiné psychické nebo fyziologické procesy mají zase svoji.

Vyprávěl jsem ti o obzorech, které se otevírají před našima očima, a o cestě, kterou musíme ujít. Nemám nic, co by mě zdržovalo! Prohlásil jsi, jakoby udiven, že nic takového „nemáš“…

Vryj si to do paměti: nic takového nemáš mít!

Vyhni se směšnému lichocení, které, snad nevědomky, projevuješ někdy tomu, kdo stojí v čele. Stáváš se tak systematicky mluvčím jeho vkusu nebo jeho názorů v nepodstatných bodech.

— Dej si nicméně ještě větší pozor, abys neukazoval jeho vady jako roztomilé detaily, a nesklouzl k familiárnosti, která ho připravuje o autoritu nebo — a to by byla od tebe smutná služba: k tomu, že bys překrouceně vydával to, co je zlé, za něco vtipného.

Vytváříš ve svém okolí umělé klima nedůvěry a podezírání, protože když mluvíš, budíš dojem, že hraješ šachy: při každém slově myslíš na čtvrtý tah, jenž bude následovat.

Všimni si, že evangelium, když vypráví o smutných, opatrnických a pokryteckých zákonících a farizejích, se zmiňuje o tom, že Ježíšovi kladli otázky, a obraceli se na něho s dotazy „ut caperent eum in sermone“ —, aby překrucovali jeho slova! — Zanechej tohoto chování.

Přirozenost nemá nic společného s hrubostí ani se špinavostí ani s chudobou ani s nevychovaností.

Někteří se snaží redukovat službu Bohu na práci s ubohým a — promiňte — zavšiveným světem. Tento úkol je a bude nutný a obdivuhodný; ale, jestliže zůstaneme výlučně u něho, — kromě toho, že bychom opustili obrovské množství duší, poté, co jsme potřebné vytáhli na pevnou půdu, — museli bychom všechny ostatní ignorovat.

Že jsi nehoden? — … Snaž se tedy být hoden. Nic víc.

Jakou máš touhu být mimořádný!… — A to, co prožíváš, je tak strašně obyčejné!

Blahoslavená jsi, protože jsi uvěřila, říká Alžběta naší Matce. Spojení s Bohem, nadpřirozený život, s sebou vždy nese přitažlivé praktikování lidských ctností: Marie přináší radost do domu své sestřenice, protože přináší Krista.