Zvěstování

Nezapomeň, příteli můj, že jsme děti. Paní, nesoucí sladké jméno Maria, je ponořena do modlitby.

Ty jsi v tom domě tím, kým chceš být: přítelem, sluhou, zvědavcem, sousedem…

– Já se nyní neodvažuji někým být. Schovávám se za tebou a s úžasem sleduji výjev:

Archanděl sděluje své poselství…

Quomodo fiet istud, quoniam virum non cognosco? – Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám! (Lk 1, 34)

Mariin hlas ve mně oproti tomu vyvolává vzpomínku na všechny nečisté skutky lidí… i ty mé.

Ach, jak nyní nenávidím všechnu ubohou bídu této země… Jaká předsevzetí!

Fiat mihi secundum verbum tuum. – Staň se mi podle tvého slova. (Lk 1, 38)

V okouzlení nad těmito panenskými slovy se Slovo stalo tělem.

První desátek se chýlí ke konci… Dříve, než mne předejde nějaký jiný smrtelník, stihnu ještě říci svému Bohu: Ježíši, miluji tě.

Bod v jiném jazyce