Predmluva autora
Jistá matka
— ve svatém nadšení, tak jako všechny matky — nazývala svého malého synka
princem, králem, pokladem, samotným sluníčkem.
Pomyslel jsem na tebe.
A pochopil jsem,
— neboť který otec uvnitř nechová nějaké mateřské pocity?, — že ona dobrá matka nepřeháněla:
ty máš větší cenu než poklad,
větší cenu než slunce,
máš cenu veškeré Krve Kristovy!
Proč bych neuchopil tvou duši
— kus ryzího zlata —,
nevložil ji do výhně
a neopracovával ji ohněm a kladivem tak dlouho,
dokud nevytvořím ze surového zlata nádherný šperk,
který nabídnu svému Bohu,
tvému Bohu?
Kapitola v jiném jazyce
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/forja/intro/predmluva-autora/ (28.03.2024)