Apoštol
Kříž na tvých prsou?… Dobře. Ale… Kříž na tvých ramenech, kříž ve tvém těle, kříž ve tvé mysli. — Tak budeš žít pro Krista, s Kristem a v Kristu: jenom tak budeš apoštolem.
Apoštolská duše: v první řadě ty. — Pán říká skrze svatého Matouše: „Mnoho z nich mi řekne v ten den: ,Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?' Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti!“
Aby se snad nestalo — říká svatý Pavel —, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen.
Svatý Ignác nám se svým vojenským přístupem představuje satana, jak svolává nespočet ďáblů a rozděluje je po státech, krajích, městech a vesnicích poté, co jim dal „kázání“, ve kterém jim připomínal, aby lidem nasadili okovy a řetězy tak, aby ani jediný člověk nezůstal nesvázaný…
Řekl jsi mi, že chceš být vůdcem: ale… k čemu je vůdce v okovech?
Pohleď: apoštolové, se všemi svými patrnými a nespornými ubohostmi, byli upřímní, prostí…, průhlední.
Také ty máš patrné a nesporné ubohosti. — Kéž ti nechybí prostota.
Vypráví se o duši, která když říkala Pánu v modlitbě: „Ježíši, miluji tě,“ uslyšela tuto odpověď z nebe: „Láska znamená činy, ne sladká slova.“
Uvažuj, jestli si také ty nezasloužíš toto laskavé pokárání.
Horlivost je božské bláznovství apoštola, které ti přeji a které má tyto příznaky: hlad po stýkání se s Mistrem; neustálá starost o duše; vytrvalost, kterou nic neotřese.
Neusínej na vavřínech. — Pokud je, lidsky řečeno, tento postoj nepohodlný a málo udatný, co se stane, když vavříny — jako nyní — nebudou tvoje, ale Boží?
Do apoštolátu se jdeš podřídit, ponížit se: ne vnucovat své osobní mínění.
Nikdy nebuďte muži a ženami dlouhého činu a krátké modlitby.
Snaž se žít tak, aby ses dovedl dobrovolně vzdávat pohodlí a blahobytu, který bys nerad viděl v životě jiného Božího muže.
Uvaž, že jsi pšeničné zrno, o kterém se mluví v evangeliu. — Pokud nepadneš do země a neodumřeš, nebude užitek.
Buďte muži a ženami ze světa, ale nebuďte muži a ženami světáckými.
Nezapomínej, že jednota je znamením života: rozdělení znamená hnilobu, jasný znak mrtvoly.
Poslouchat…, jistá cesta. — Slepě poslouchat nadřízeného…, cesta svatosti. — Poslouchat v apoštolátu…, jediná cesta: protože v nějakém díle Božím musí být takový duch, že se buď poslouchá, nebo se odejde.
Měj na paměti, můj synu, že nejsi pouze duší, která se spojila s jinými dušemi proto, aby vykonala nějakou dobrou věc.
To je hodně…, ale je to málo. — Jsi apoštolem, který plní naléhavý rozkaz Krista.
Ať ti, kdo se s tebou stýkají, nemohou zvolat to, co ne bez důvodu zvolal jeden člověk: „Mám těch slušňáků až po krk!“
Musíš nadchnout druhé láskou k Bohu a horlivostí po duších tak, aby i oni zapálili mnohé další a každý z těchto pak své kolegy v práci.
Kolik duchovních kalorií potřebuješ! — A jaká zodpovědnost, pokud se ochladíš!, a — nechci na to ani pomyslet — jaký hrozný zločin, pokud bys dal špatný příklad!
Je to špatné rozpoložení poslouchat slovo Boží s kritickým duchem.
Chcete-li se odevzdat Bohu ve světě, spíše než učení — ony nemusí být učené: stačí, když jsou diskrétní — musíte být duchovní, velmi spojení s Pánem prostřednictvím modlitby: musíte nosit neviditelný plášť, který zakryje jeden a každý z vašich smyslů a mocností: modlit se, modlit se a modlit se; odčiňovat, odčiňovat a odčiňovat.
Zarazilo tě, že jsem schvaloval nedostatek „jednotvárnosti“ v apoštolátu, ve kterém pracuješ. A řekl jsem ti:
Jednota a různorodost. — Musíte být tak rozdílní, jako jsou různí svatí v nebi, protože každý z nich má své zvláštní osobní rysy. — A také musíte být tak podobní jeden druhému, jako svatí, kteří by nebyli svatými, kdyby se každý z nich nebyl ztotožnil s Kristem.
Ty, vyvolený synu Boží, pociťuj a žij bratrství, ale bez familiárností.
Usilovat o posty v apoštolských podnicích je marnost v tomto životě a nebezpečí pro život budoucí.
Jestli to Bůh chce, povolají tě. — A pak musíš přijmout. — Nezapomeň však, že na jakémkoliv místě se můžeš a musíš posvěcovat, protože na to jsi přišel.
Pracuješ-li pro Krista a zároveň si myslíš, že posty jsou něco víc než břemena, kolik hořkostí tě čeká!
Být hlavou apoštolského podniku znamená být ochotný snášet všechno ode všech s nekonečnou láskou.
V apoštolské práci se nemůže promíjet neposlušnost ani obojetnost. — Uvědom si, že prostota není neopatrnost ani indiskrétnost.
Máš povinnost prosit a obětovat se za osobu a úmysly toho, kdo je „hlavou“ ve tvém apoštolském podniku. — Pokud jsi zdráhavý v plnění této povinnosti, domnívám se, že ti chybí nadšení pro tvoji cestu.
Buď obzvlášť uctivý ke svému nadřízenému, když se s tebou radí a ty mu musíš odporovat. — A nikdy mu neodporuj v přítomnosti jeho podřízených, i když se mýlí.
Ve svém apoštolském podniku se neobávej nepřátel zvenku, ať jsou sebemocnější. — Toto je ten hrozný nepřítel: tvůj nedostatek „synovství“ a tvůj nedostatek „bratrství“.
Dobře chápu, že tě baví, jak tebou opovrhují — i když ta opovržení přicházejí od mocných nepřátel —, dokud cítíš spojení se svým Bohem a se svými bratry v apoštolátu. — Opovržení? Co ti na tom záleží?
Často přirovnávám apoštolskou práci ke stroji: ozubená kola, písty, ventily, šrouby…
Nuže, láska — tvoje láska — to je mazivo.
Zanechej toho „postoje domýšlivosti“, který od tvé duše odděluje duše, které se k tobě přibližují. — Naslouchej. A mluv s prostotou: jenom tak poroste tvá práce apoštola do šíře a do plodnosti.
Opovržení a pronásledování jsou blažená znamení Božího zalíbení, ale není krásnějšího důkazu a příznaku zalíbení než toto: zůstat nepovšimnutý.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/camino/apostol/ (28.03.2024)