Boží volání

Proč se neodevzdáš Bohu jednou provždy…, opravdu…, teď!?

Vidíš-li jasně svou cestu, následuj ji. — Proč neodvrhneš zbabělost, která tě zadržuje?

„Jděte a hlásejte evangelium… já jsem s vámi…“ — To řekl Ježíš… a řekl to tobě.

Vlastenecké nadšení — chvályhodné — vede mnoho lidí k tomu, aby ze svého života učinili „službu“, „vojenskou službu“. — Nezapomínej, že také Kristus má svá „vojska“ a lidi vyvolené pro svou „službu“.

„Et regni ejus non erit finis.“ — A jeho království bude bez konce!

Neraduješ se, že pracuješ pro takové království?

„Nesciebatis quia in his quae Patris mei sunt oportet me esse?“ — Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?

Odpověď dospívajícího Ježíše. A odpověď matce, té Matce, která ho hledala tři dny v domnění, že se ztratil. — Odpověď, která má dodatek v oněch Kristových slovech, která zaznamenává svatý Matouš: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden.“

Je to od tebe příliš prostoduché posuzovat hodnotu apoštolských podniků tím, co je vidět. — S tímto měřítkem bys musel dát přednost hromadě uhlí před hrstí diamantů.

Teď, když ses mu odevzdal, popros ho o nový život, o „dvojitou pečeť“: aby se utvrdila pravost tvého poslání muže Božího.

Toto — tvůj ideál, tvé povolání — je… bláznovství. — A ti ostatní — tví přátelé, tví bratři — jsou blázni…

Neslyšel jsi někdy tento výkřik v hloubi své duše? — Odpověz rozhodně, že děkuješ Bohu za tu čest patřit do tohoto „blázince“.

Píšeš mi: „Zdá se, že ta veliká touha, kterou všichni máme, aby ,toto' šlapalo a šířilo se, se promění v netrpělivost. Kdy se to rozběhne, kdy se to prolomí…, kdy uvidíme, že svět je náš?“

A dodáváš: „Ta touha nebude marná, když ji přeměníme v ,naléhání', v obtěžování Pána: tak naložíme výborně se svým časem.“

Chápu, že trpíš, když uprostřed vynucené nečinnosti uvažuješ o práci, kterou je třeba udělat. — Tvé srdce by prorazilo hranice vesmíru a přitom se musí přizpůsobit… tak nepovšimnuté každodenní práci.

Ale na kdy pak necháváme to „fiat“?

Nepochybuj o tom: tvé povolání je největší milostí, kterou ti Bůh mohl udělit. — Děkuj mu za ně.

Jaká bolest při pohledu na tyto zástupy — z vyšších, nižších i středních vrstev — bez ideálu! — Působí dojmem, že nevědí, že mají duši: jsou… smečkou, hejnem…, stádem.

Ježíši: my, s pomocí tvé milosrdné lásky, přeměníme smečku ve vojsko…, hejno v armádu…, a ze stáda oddělíme očištěné, ty, kteří už nechtějí být nečistí.

Boží díla nejsou páky ani schůdky.

Pane, učiň z nás blázny, s oním nakažlivým bláznovstvím, které přitáhne mnohé k tvému apoštolátu.

„Nonne cor nostrum ardens erat in nobis, dum loqueretur in via?“ — Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil?

Jsi-li apoštolem, tato slova učedníků jdoucích do Emauz by měla spontánně vyjít z úst tvých kolegů v práci, když tě potkají na své životní cestě.

Jdi do apoštolátu dát všechno a nehledej nic pozemského.

Tím, že tě Pán chtěl za apoštola, ti připomněl, abys nikdy nezapomněl, že jsi „synem Božím“.

Každý z vás se musí snažit být apoštolem apoštolů.

Ty jsi solí, apoštolská duše. — „Bonum est sal.“ — Sůl je dobrá, čteme v Písmu svatém, „si autem sal evanuerit,“ — jestliže však sůl ztratí chuť…, k ničemu se už nehodí, ani do země, ani do hnoje; vyhodí se ven.

Ty jsi solí, apoštolská duše. — Jestliže však ztratíš chuť…

Můj synu: miluješ-li svůj apoštolát, buď ujištěn, že miluješ Boha.

V den, kdy opravdu „pocítíš“ svůj apoštolát, ti tento apoštolát bude sloužit jako štít, který otupí všechny nástrahy tvých nepřátel, pozemských i pekelných.

Pros neustále o vytrvalost pro sebe a pro své druhy v apoštolátu, protože náš protivník, ďábel, velmi dobře ví, že jste jeho velcí nepřátelé…, a jak ho těší jeden pád ve vašich řadách!

Tak jako se řeholníci snaží poznávat, jak žili ti první z jejich řádu nebo kongregace, aby se podle toho řídili, tak ty — křesťanský kavalíre — se snaž poznávat a napodobovat život Ježíšových učedníků, kteří se stýkali s Petrem, Pavlem a Janem a byli téměř svědky smrti a vzkříšení Mistra.

Ptáš se mě… a já ti odpovídám: tvá dokonalost spočívá v tom, že žiješ dokonale na místě, v zaměstnání a v postavení, které ti Bůh určil skrze představené.

Modlete se jeden za druhého. — Tento ochabuje?… A ten další?…

Pokračujte v modlitbě, aniž byste ztráceli pokoj. — Že odcházejí? Že se ztrácejí?… Pán zná váš počet od věčnosti!

Máš pravdu. — Z vrcholu — píšeš mi — není nikde vidět — a je to vzdálenost mnoha kilometrů —žádná rovina: za každou horou je další hora. A když se na nějakém místě krajina jakoby uhladí, pak, až se zvedne mlha, se z ní vynoří pohoří, které bylo skryté.

Tak to je, tak to musí být s obzorem tvého apoštolátu: je třeba jít do celého světa. Ale nejsou pro vás připraveny žádné cesty… Sami je musíte přes hory vyšlapat šlépějemi svých kroků.

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce