Taktika
Duše apoštolská, mezi svými jsi jako kámen padlý do jezera. — Svým příkladem a svým slovem udělej jeden první kruh… a ten udělá další… a další, a další… Pokaždé širší.
Chápeš nyní velikost svého poslání?
Jakou snahu mají na světě lidé odejít ze svého místa! — Co by se stalo, kdyby chtěla každá kost, každý sval lidského těla zaujímat jiné místo než to jemu určené?
Není jiný důvod nesnází ve světě. — Vytrvej na svém místě, můj synu: jak mnoho odtud můžeš vykonat pro uskutečnění království našeho Pána!
Vůdci!… Posiluj svou vůli tak, aby tě Bůh učinil vůdcem. Nevidíš, jak postupují ničemné tajné společnosti? Nikdy nezískaly masy. — Ve svých doupatech formují několik lidí-démonů, kteří se rozohní a bouří zástupy k šílenství, aby je následovaly až k propasti všech nezřízeností… a do pekla. — Oni rozsévají prokleté sémě.
Chceš-li…, poneseš slovo Boží, které je tisíckrát a tisíckrát blahoslavené a které nemůže selhat. Jsi--li velkorysý…, budeš-li odpovídat, svým osobním posvěcováním, dosáhneš posvěcování ostatních, království Krista: „Omnes cum Petro ad Jesum per Mariam.“
Je větší bláznovství než rozhazovat plnými hrstmi zlatisté obilí na zem, aby uhnilo? — Bez tohoto velkorysého bláznovství by nebylo žní.
Synu: jak to vypadá s tvou velkorysostí?
Zářit jako hvězda…, touha vystoupat a svítit na nebi?
Raději: spalovat, jako pochodeň, ukrytý, předávat svůj oheň všemu, čeho se dotkneš. — To je tvůj apoštolát: proto jsi na zemi.
Sloužit jako amplión nepříteli je svrchované idiotství; a je-li nepřítel nepřítelem Božím, je to velký hřích. — Proto na profesním poli nikdy nebudu chválit vědu toho, kdo ji využívá jako katedry, aby útočil na církev.
Spěch, spěch!… Činnost, činnost!… Horečka, šílený pohyb… Úžasné materiální stavby…
Duchovně: papundekl, hadry, přemalované kartony… spěch!, činnost! — A mnoho lidí pobíhajících sem a tam.
Je to proto, že pracují pouze pro přítomnou chvíli: „jsou“ vždy „v přítomnosti“. — Ty… musíš vidět věci zrakem věčnosti, „maje v přítomnosti“ cíl a minulost…
Klid. — Pokoj. — Intenzivní život v tvém nitru. Beze spěchu, bez bláznivých změn, z místa, které ti v životě přísluší, jako mocný zdroj duchovní elektřiny, kolika lidem dáš světlo a energii!…, aniž bys ztratil vlastní sílu a světlo!
Neměj nepřátele. — Měj pouze přátele: přátele… po pravici — jestliže ti prokázali nebo chtěli prokázat dobro — a… po levici — jestliže ti uškodili nebo chtěli uškodit.
Nevyprávěj o událostech z „tvého“ apoštolátu, leda by to bylo pro dobro bližního.
Kéž vaše životy zůstanou nepovšimnuty, tak jako ten Ježíšův po třicet let.
Josef z Arimatie a Nikodém navštěvují Ježíše tajně, v klidných dobách i v hodině vítězství.
Ale v hodině zbabělosti vyznávají před úřady statečně svou lásku ke Kristu — „audacter“ — odvážně. — Uč se.
Nedělejte si starosti, že vás „poznají“ podle vašich skutků. — My jsme totiž Bohu jako vonné kadidlo vydechující Krista. — Navíc, pracujíce vždy výhradně pro něho, radujte se, že se naplňují ona slova Písma: „Aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“
„Non manifeste, sed quasi in occulto.“ — Ne veřejně, ale potajmu. Tak jde Ježíš na svátky stánků.
Tak půjde cestou do Emaus s Kleofášem a jeho druhem. — Tak ho vidí vzkříšeného Marie Magdalská.
A tak — „non tamen cognoverunt discipuli quia Jesus est“ — učedníci nepoznali, že je to Ježíš —, a tak se ukáže při zázračném rybolovu, o kterém nám vypráví svatý Jan.
A ještě skrytější je z lásky k lidem v hostii.
Stavět velkolepé budovy?… Budovat nádherné paláce?… Ať je staví… Ať je budují…
Duše! — Oživovat duše…, pro tyto budovy… a pro tyto paláce!
Jak krásné domy se pro nás připravují!
Jak jsi mě rozesmál a jak jsem se zamyslel, když jsi mi řekl tuto do očí bijící samozřejmost: já… vždycky zatloukám hřebíky špičkou napřed.
Dobře: lepší dílo vykonáš neformálním rozhovorem nebo důvěrným sdělením než řečněním — okázalým řečněním — na veřejném místě před tisíci posluchači.
Nicméně, když je třeba řečnit, řečni.
Úsilí každého z vás, osamocené, je neúčinné. — Když vás spojí Kristova láska, užasnete nad účinkem.
Chceš být mučedníkem. — Dám ti mučednictví na dosah ruky: být apoštolem a nenazývat se apoštolem, být misionářem — s misií — a nenazývat se misionářem, být mužem Božím a zdáti se mužem světa: zůstat nepovšimnut!
Člověče! Zesměšni ho. — Řekni mu, že je staromódní: je neuvěřitelné, že někdo ještě považuje dostavník za dobrý způsob cestování… — To platí o lidech, kteří obnovují napudrovanou paruku voltairiánství nebo zdiskreditované liberalismy devatenáctého století.
Jaké to rozhovory! Jaká nízkost a… hnus! — A musíš s nimi žít, v kanceláři, na univerzitě, na operačním sále…, ve světě.
Když je poprosíš, aby přestali, vysmějí se ti. — Když se zatváříš rozmrzele, jsou dotěrnější. — Když odejdeš, budou pokračovat.
Toto je řešení: nejdřív se za ně pomodlit k Bohu a odčinit; potom… mužně se jim postavit a použít „apoštolát silných slov“. — Až se příště uvidíme, pošeptám ti jich celou zásobu.
Nasměrujme „prozřetelné nerozvážnosti“ mládí.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/camino/taktika/ (29.03.2024)