Chudoba

Nezapomínej: více má ten, kdo potřebuje méně. — Nevytvářej si potřeby.

Odpoutej se od pozemských věcí. — Miluj a žij chudobu ducha: spokoj se s tím, co stačí na skromný a střídmý život.

— Jinak nikdy nebudeš apoštolem.

Pravá chudoba nespočívá v tom nic nemít, ale být odpoutaný: vzdát se dobrovolně panství nad věcmi.

— Proto jsou chudí, kteří jsou ve skutečnosti bohatí. A naopak.

Jsi-li mužem Boží, pohrdej bohatstvím se stejným úsilím, jaké vynakládají lidé tohoto světa, aby toto bohatství vlastnili.

Jaká to záliba v pozemských věcech! — Brzy ti vyklouznou z rukou, protože boháč si své bohatství do hrobu nevezme.

Nemáš ducha chudoby, když si můžeš vybrat nepovšimnutě a přitom si pro sebe nevybereš to horší.

„Divitiae, si affluant, nolite cor apponere.“ — K bohatství, když vzrůstá, své srdce neupínejte. — Snaž se užívat ho štědře. A v případě potřeby hrdinsky.

— Buď chudý v duchu.

Nemiluješ chudobu, když nemiluješ to, co s sebou chudoba přináší.

Kolik svatých zdrojů mobilizuje chudoba! — Vzpomínáš si? V době finančních problémů jednoho apoštolského podniku jsi do něho vložil všechno, co jsi měl, do posledního haléře.

— A kněz ti řekl: „Já ti také dám vše, co mám.“ — Poklekl jsi a… uslyšel: „Požehnání všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, ať na tebe sestoupí a zůstává s tebou vždycky.“

— Víš, že jsi byl dobře odměněn.