Prostředky

Ale… jaké prostředky? — Jsou ty stejné, které měl Petr a Pavel, Dominik a František, Ignác a František Xaverský: kříž a evangelium…

— Zdají se ti snad nedostatečné?

V apoštolských dílech je dobré — a je to povinnost — zvažovat lidské prostředky (2 + 2 = 4), ale nikdy nezapomínej, že naštěstí tvé výpočty musí obsahovat další veličinu: Bůh + 2 + 2…

Služ Bohu s čistým úmyslem, buď mu věrný… a o nic si nedělej starosti: protože je velkou pravdou, že „hledáš-li království Boží a jeho spravedlnost, dá ti i všechno ostatní — hmotné prostředky — navíc“.

Odmítni rozhodně to zoufalství, které je způsobené vědomím tvé ubohosti. — Je to pravda: z hlediska tvého ekonomického postavení jsi nula…, z hlediska společenského jsi další nula…, další ve ctnostech a další v nadání…

Ale nalevo od všech těchto nul stojí Kristus… A jak obrovské číslo pak dostaneme!

Že jsi… pouhé nic. — A druzí dělají velké věci v organizování, v tisku, v propagandě. — Že mají všechny prostředky, zatímco ty nemáš žádné?… Dobře: vzpomeň si na svatého Ignáce:

Neznalý mezi doktory v Alcalá. — Chudý, velmi chudý, mezi studenty v Paříži. — Pronásledovaný, pomlouvaný…

To je ta cesta: miluj a věř a trp!: tvoje láska, tvoje víra a tvůj kříž jsou spolehlivými prostředky k uskutečnění a zvěčnění apoštolských tužeb, které nosíš ve svém srdci.

Uvědomuješ si, že jsi ubožák. A také jím jsi. — A navzdory tomu, nebo spíše právě proto si tě Bůh vybral.

— On vždy používá nepřiměřené nástroje, aby bylo vidět, že „dílo“ je jeho.

— Po tobě chce pouze poslušnost.

Když se „odevzdáš“ Bohu, nebudou těžkosti, které by tě mohly připravit o optimismus.

Proč si necháváš tato zákoutí ve svém srdci? — Dokud se neodevzdáš úplně, tvoje snaha přivést k němu ostatní bude neužitečná.

— Jsi ubohý nástroj.

Jakže! Už jsme tak daleko a ty ještě potřebuješ schválení, přízeň, povzbuzení mocných k tomu, abys pokračoval v tom, co Bůh chce?

— Mocní se často mění a ty musíš být stálý. Buď vděčný, když ti pomáhají. A nerušeně pokračuj, když tebou opovrhují.

Nevšímej si toho. — „Opatrníci“ vždycky nazývali Boží díla bláznovstvím.

— Kupředu, odvahu!

Vidíš? — Jedna niť a mnoho dalších, dobře protkaných, tvoří lano schopné zvedat obrovské tíže.

— Ty a tvoji bratři, se sjednocenými vůlemi plnit vůli Boží, dokážete překonat všechny překážky.

Hledáme-li pouze Boha, můžeme v našem úsilí s klidem uplatňovat zásadu jednoho našeho dobrého přítele: „Utratí se, co je třeba, i kdyby se mělo dlužit to, co se utratí.“

Co na tom záleží, že máš proti sobě celý svět se všemi jeho mocnostmi? Ty… kupředu!

— Opakuj slova žalmu: „Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?… ,Si consistant adversum me castra, non timebit cor meum' — I když se proti mně utáboří vojsko, nevyděsí se mé srdce.“

Odvahu! Ty… můžeš. — Vidíš, co Boží milost vykonala s oním Petrem, spáčem, zapíračem a zbabělcem… a s Pavlem, pronásledovatelem, nenávistníkem a zarputilcem?

Buď nástrojem: ze zlata nebo z oceli, z platiny nebo ze železa…, velkým nebo malým, jemným nebo hrubým…

— Všechny jsou užitečné: každý na něco. Jako v tom hmotném řádu: kdo by si troufal tvrdit, že stolařova pila je méně užitečná než pinzeta chirurga?

— Tvou povinností je být nástrojem.

Dobře. No a co? — Nechápu, jak se můžeš odvrátit od této práce s dušemi — pokud není důvodem skrytá pýcha: myslíš, že jsi dokonalý —, protože Boží oheň, který tě přitáhl, dává někdy kromě světla a tepla, které tě plní nadšením, také čmoud slabosti nástrojů.

Práce je dost. — Nástroje nemůžou být plesnivé. — Jsou také normy, abychom zabránili plísni i rzi. — Stačí je používat.

Nestarej se o ekonomické potíže, které ohrožují tvé apoštolské podnikání. — Zvětši svou důvěru v Boha, dělej, co z lidského hlediska můžeš, a uvidíš, jak rychle přestanou být peníze nesnází!

Nepřestávej pracovat kvůli nedostatku prostředků: začíná se, jak se dá. — Během času činnost vytvoří ústrojí. Někteří, kteří se zdáli být k ničemu, se ukážou jako schopní. Ostatní budou muset podstoupit chirurgickou operaci, i když bolestivou — dobrými „chirurgy“ byli svatí! —, a jde se kupředu.

Víra živá a průbojná. Jako víra Petrova. — Máš-li ji, řekl Ježíš, pohneš horami, překážkami z lidského hlediska nepřekonatelnými, které by se stavěly proti tvému apoštolskému podnikání.

Přímé srdce a dobrá vůle: s těmito dvěma a se zrakem upřeným k vykonávání Boží vůle uvidíš, jak se uskuteční tvé sny lásky a nasytí se tvůj hlad po duších.

„Nonne hic est fabri filius? Nonne hic est faber, filius Mariae?“ — Copak to není syn tesařův? Copak to není ten tesař, syn Mariin?

— Toto, co říkali o Ježíšovi, možná budou říkat i o tobě, trochu s údivem a trochu s posměchem, když se „definitivně“ rozhodneš plnit Boží vůli, když se staneš nástrojem: Ale, copak to není ten?…

— Mlč. A ať tvé skutky potvrzují tvoje poslání.