Vytrvalost

Začínat dovedou všichni; vytrvat dovedou jen svatí.

Ať tvá vytrvalost není slepým následkem prvního podnětu, dílem setrvačnosti: ať je vytrvalostí uváženou.

Řekni mu: „Ecce ego quia vocasti me!“ — Tady jsem, volal jsi mě!

Sešel jsi z cesty a nevracel ses, protože ses styděl. — Bylo by logičtější, kdyby ses styděl za to, že ses nenapravil.

Říkáš mi: „Pravdou je, že není třeba být žádným hrdinou, aby člověk, bez podivností nebo pámbíčkářství, odešel do ústraní, kolik je nutné…, a vytrval.“ — A dodáváš: „Dokud plním normy, které jste mi dal, nestarám se o pletichy a povídačky z okolí: to, co by mě polekalo, je mít strach z těchto nicotností.“ — Skvělé.

Podporuj a ochraňuj ten vznešený ideál, který se v tobě právě zrodil. — Uvaž, kolik květů na jaře rozkvétá a jak málo z nich přinese ovoce.

Malomyslnost je nepřítelem tvé vytrvalosti. — Nebudeš-li proti ní bojovat, staneš se nejprve pesimistou a pak vlažným. — Buď optimistou.

Nuže: po tolika prosbách „Kříž, Pane, kříž!“ je vidět, že jsi chtěl kříž podle své chuti.

Stálost, kterou nic neotřese. — To je to, co potřebuješ. Pros o ni Pána a dělej co můžeš, abys ji získal: protože je mocným prostředkem, abys nesešel z plodné cesty, na kterou ses vydal.

Nemůžeš „stoupat“. — Nepřekvapuje to: takový pád!…

Vytrvej a „vystoupáš“. — Vzpomeň si, co říká jeden duchovní spisovatel: tvá ubohá duše je jako pták s křídly oblepenými blátem.

Je zapotřebí nebeského slunce a osobního úsilí, malého a stálého, aby se vymýtily ty sklony, ty představy, ta ochabnutí: to lepkavé bláto z tvých křídel.

A pocítíš, že jsi volný. — Vytrváš-li, „vystoupáš“.

Děkuj Bohu, který ti pomohl, a raduj se ze svého vítězství. — Jak hlubokou radost pociťuješ ve své duši potom, co jsi odpověděl na milost!

Uvažuješ… věcně: kolik důvodů opustit tento úkol. — A některé z nich se zdají být zásadní.

Vidím, že důvody nepochybně máš — Ale pravdu nemáš.

„Opustilo mě nadšení,“ napsal jsi mi. — Ty nemáš pracovat z nadšení, ale z lásky: s vědomím povinnosti, která je obětavostí.

Neochvějný: takový musíš být. — Pokud tvou vytrvalostí otřásají ubohosti cizí nebo vlastní, mám smutnou představu o tvém ideálu.

Rozhodni se jednou provždy.

Máš ubohou představu o své cestě, když se cítíš chladný a myslíš si proto, že jsi ji ztratil: je to hodina zkoušky; proto ti byla odňata citová útěcha.

Odloučení, osamocenost: zkoušky pro tvou vytrvalost. — Mše svatá, modlitba, svátosti, oběti, společenství svatých!: zbraně k vítězství ve zkoušce.

Blažená budiž vytrvalost oslíka u žentouru! — Stále stejným krokem. Stále stejné kolo. — Den po dni: jeden jako druhý.

Bez toho by ovoce neuzrálo, nebyla by bujnost v sadě, ani vůně v zahradě.

Vezmi tuto myšlenku do svého vnitřního života.

Co že je tajemstvím vytrvalosti?

Láska. — Zamiluj se do něho a neopustíš ho.