Poslední věci

„Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty.“ — Takže hříšník má svou hodinu? — Ano…, a Bůh svou věčnost!

Jsi-li apoštolem, smrt ti bude dobrou přítelkyní, která ti usnadní cestu.

Viděl jsi padat suché listy ve smutném podzimním podvečeru? Tak padají duše každý den do věčnosti: jednoho dne tím padajícím listem budeš ty.

Neslyšel jsi, jak si světáci smutně stěžují, že „každým uplynulým dnem pomalu umíráme“?

Tak já ti říkám: raduj se, apoštolská duše, protože každý uplynulý den tě přibližuje k Životu.

Ty „ostatní“ smrt zastavuje a děsí. — Nás smrt — Život — povzbuzuje a podněcuje. Pro ně je to konec: pro nás začátek.

Neměj strach ze smrti. — Od této chvíle ji přijmi velkoryse…, až bude Bůh chtít…, jak bude Bůh chtít…, kde bude Bůh chtít. — Nepochybuj: smrt přijde v čase, na místě a způsobem, který je ten nejlepší…, poslaná tvým Otcem-Bohem. — Buď vítána naše sestra smrt!

Jaká část světa by se rozpadla, kdybych tu nebyl, kdybych zemřel?

Vidíš, jak se mrtvola milované osoby rozkládá v zapáchající tekutiny? — Takže toto je to krásné tělo! — Dívej se a vyvoď důsledky.

Obrazy Valdése Leala, představující vznešené zdechliny — biskupů, šlechticů — v úplné hnilobě, tebou zajisté musí pohnout.

Co tedy ten výkřik vévody z Gandie: Nebudu už dále sloužit pánu, který mi může zemřít?

Říkáš mi, že chceš zemřít „hrdinsky“. — Nemyslíš si, že je „hrdinnější“ zemřít nepovšimnutý v dobré posteli, jako měšťák…, ale zemřít z lásky?

Ty — jsi-li apoštolem — nemusíš zemřít. — Změníš domov, nic víc.

„Přijde soudit živé i mrtvé,“ modlíme se v Krédu. — Kéž nikdy neztratíš z očí tento soud, tuto spravedlnost… a tohoto Soudce.

Neplane tvá duše touhou po tom, aby byl tvůj Otec-Bůh spokojený, až tě bude soudit?

U světských duší je velká tendence připomínat si Boží Milosrdenství. — A tak si dodávají odvahy pokračovat ve svých nezřízenostech.

Je pravda, že Bůh, náš Pán, je nekonečně milosrdný, ale je též nekonečně spravedlivý: a existuje soud a on je Soudce.

Vzmuž se. — Nevíš, že svatý Pavel říká Korinťanům, že „každý vezme vlastní odměnu podle své námahy“?

Peklo existuje. — To je tvrzení, které se ti jeví jen jako prázdná fráze. — Zopakuji ti to: peklo existuje!

Ve vhodnou chvíli to zopakuj do ucha toho tvého kamaráda… a také toho dalšího.

Poslouchej mě, ty, který jsi až po krk ponořený ve vědě: tvá věda mi nemůže popřít pravdu o ďábelském působení. Moje Matka, svatá církev — během mnoha let: a je to také chvályhodná soukromá pobožnost —, žádá, aby kněží každý den u oltáře vzývali svatého Michaela, „contra nequitiam et insidias diaboli“ — proti zlobě a úkladům ďáblovým.

Nebe: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“

Nepovzbuzují tě tato apoštolova slova k tomu, abys bojoval?

Bez konce. — Navždy! — Slova zmanipulovaná lidskou touhou po pokračování, po zvěčnění toho, co je příjemné.

Lživá slova na zemi, kde všechno končí.

Věci tohoto světa neustále končí: sotva něco příjemného začalo, už je tomu konec.